Energie

V roce 2002 nabylo platnosti nařízení (EnEV), o šetření energií a byl zaveden závazný standard o nízké energetické náročnosti u novostaveb.

Pro bytovou výstavbu jsou dále v platnosti požadavky ČSN 73 0540-2:2002 – Tepelná ochrana budov, včetně nové změny Z1 z března 2005. Podle zákona o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. musí být při stavebním řízení dokladovány písemným dokumentem požadované tepelně technické vlastnosti budovy (odpovídající ČSN 73 0540-2) pro jednotlivé konstrukce i prostory.

Změna Z1 k ČSN 73 0540-2 přináší novinku v hodnocení jednotlivých tepelných vazeb mezi konstrukcemi, a to prostřednictvím lineárního a bodového činitele prostupu tepla, čímž nutí projektanty i zhotovitele staveb, přikládat tepelným mostům zvláštní pozornost.

U všech nových velkých staveb nebo u jejich změn, nastala od 4. 1. 2006 podle evropské směrnice 2002/91/ES, o energetické náročnosti budov (EPBD), povinnost hodnotit energetickou náročnost budovy a dokládat ji platným energetickým certifikátem.

Tepelné mosty

Jednou z příčin ochlazování vnitřních částí konstrukcí jsou tzv. tepelné mosty. Tepelný most je místo, kde dochází ke zvýšenému tepelnému toku mezi vnitřním a vnějším prostředím. Tepelné mosty se vyskytují především v místech, kde je vnitřní nosná konstrukce spojena s konstrukcí vnější. Silný úbytek teploty a ztráta tepelné energie se projevuje především u konvenčního připojení balkónových desek ke stropním konstrukcím.

Důsledkem je zvýšené ochlazování vnitřních stěn budov. Pokud je konstrukce v oblasti tepelných mostů ochlazována natolik, že se zde dosáhne rosného bodu, dochází k orosení povrchu vnitřních stěn a přítomná vlhkost ještě dále zvyšuje tepelnou vodivost. Na zdech se pak nadměrně usazuje prach a ten se stává živnou půdou pro spóry plísní a hub.

Těmto místům na konstrukci, kde vznikají největší tepelné ztráty, je proto věnována zvláštní pozornost.

Tepelné oddělení

Celková tepelně izolační schopnost obvodových plášťů budov a nároky na ni kladené, jsou tedy velmi odvislé od kvality řešení příslušných detailů a od vlastností použitých tepelně izolačních materiálů. To znamená, že výsledný tepelněizolační efekt stavby je odvislý od způsobu řešení příslušných detailů. U balkonů se problém koncentruje do míst jejich připojení – t.zn. v místě zavěšení.

Za účelem přerušení tepelného toku v železobetonových konstrukcích, byly vyvinuty nosné, tepelně izolační prvky.

Účelem, těchto termoizolačních nosníků, je omezení přestupu tepla a současně pomocí výztuže, přenesení vnitřních sil působících mezi vnitřní a vnější konstrukcí.

Tyto termoizolační nosníky staticky spojující a tepelně oddělují, vnější a vnitřní betonové části konstrukce.